Od mobilního focení, které jsem se snažil vytěžit na maximum, jsem si jednoho dne řekl, že zkusím pořádný velký foťák. Tento zlom přišel před 4 lety. Tehdy jsem si pořídil na turistickou dovolenou odolný Nikon s výměnnými objektivy. Výborné, ale oproti mobilu jsem postrádal tu přidanou funkční hodnotu rychlosti nastavení. Milý Nikon měl vše v menu a šel tedy do světa. Já po čase zakotvil u zrcadlovky Canonu. Základní tělo, 2 objektivy,… A už to jelo. Stativ, brašna, další objektiv a hledání toho, co mne baví fotit. Co vlastně znamenají všechny ty hejblátka? Už mám na to přejít do plně manuálního nastavení?
Nepletl jsem se. Chytlo mě to, neustálé hraní si v postprocesových úpravách v Adobe Lightroom, mi ukázalo, že fotka zmáčknutím spouště zdaleka nekončí.
Nedávno jsem si řekl, že povýším. Canon šel do světa dělat radost jiným a já momentálně používám techniku Olympus. Zdála se mi sympatická od prvního kontaktu a to byl Olympus Day v dolní oblasti Vítkovic před pár lety. Jako úplný zelenáč jsem poslouchal přednášku Petra Bambouska o novém modelu E-M1 mk2 a já občas ani nevěděl o čem mluví. :-) Ale přístup Olympusu k technice focení, uživatelský přístup a technologie tehdy zasely semínko. A to vyklíčilo a já tu E-M1 mám. :-)
Vím, co od fotoaparátu momentálně chci, ale taky vím, že jen o tom to není.
Fotím nejradši náladu a atmosféru kaváren a restaurací. Jídlo a produkty a lidi. Od portrétu na FB, přes firemní fotku pro Forbes po momentky z akcí a sportu.
Baví mě to, věřím, že jsem už něco na cestě fotky ušel, ale vím, že cesta je dlouhá a cíl vlastně ani není. :-)